ZÁPADOČESKÁ POBOČKA

text: Jiří Lahoda

Minulý víkend se manželka rohodla dělat pořádek v  neroztříděných fotografiích a narazila na snímky, které jsem pořídil již v roce 2009. Jelikož nevěděla, kam je zařadit, vyčlenila mi je do zvláštní složky se slovy: “ Ukliď si je! “ A  proto jsem se rozhodl, že k nim napíši pár slov a pověsím na naše pobočkové stránky.

Ze zámeckého parku v Horšovském Týně jsem si na sklonku léta 2009 z dutiny poraženého dubu donesl domů kokony jakýchsi brouků. Vzhledem k tomu, že se jednalo o dutinu s červeným suchým trouchem, nedovoloval jsem si ani odhadovat, co se asi v kokonech skrývá. Tajně jsem doufal, že by se mohlo jednat třeba o páchníky a tak jsem čekal….

Trouch s kokony jsem uložil do dílny a čas od času trouch zvlhčil. Jednoho krásného večera, když jsem se do kbelíku podíval, lezli po povrchu dva zlatohlávci mramorovaní.  Mírně zklamaný, že páchníci nebudou jsem trouch prohrábnul a zjistil, že se z dalšího kokonu právě vykusuje další exemplář.  Vzal jsem tedy foťák a snažil se proces „vyprošťování“ zdokumentovat. Vzhledem k tomu, že světelné podmínky nebyly zrovna ideální a k tomu ještě zastaralý digitální fotoaparát, tak jsem mačkal spoušť s různými časy i clonami. Zhruba po třičtvtě hodině focení jsem zjistil, že je baterie téměř vybitá a broukovi k vylezení chybí ještě kousek. Nakonec jsem se rozhodl zlatohlávkovi proces mírně ulehčit a trošku jsem i kvůli sobě, otvor v  kokonu zvětšil.

Mnohokrát se brouk v kokonu otočil, vzpíral se hlavou a končetinami, aby si otvor kousíček po kousíčku zvětšil, nespočetněkrát se snažil otvorem vylézt, aby se rameny krovek v otvoru zaklínil a opět musel zalézt zpět a otvor zvětšit.  Celý proces i s mojí dopomocí trval přes hodinu a půl. Nakonec vylezl nádherný a poměrně velký exemplář. Celkem jsem odchoval 7 kusů těchto krásných brouků a všechny vrátil zpět  do zámeckého parku do obdobné dutiny.