ZÁPADOČESKÁ POBOČKA

Západočeská pobočka ČSE na průzkumech v NP Šumava

Slovo úvodem

Není asi mnoho Západočechů, kteří by Šumavu nebrali za území takřka domácí. Něco jako vlastní dvorek. Přesto jde i dnes po zrušení všech pohraničních a vojenských pásem o zemi ne tak zcela přístupnou, kde by našinec mohl volnou nohou putovat křížem krážem bez omezení. Po roce 1990 byla dřívější zakázaná pásma vyměněna za zakázané zóny. Samozřejmě, že ne ve stejných hranicích. Důvody pro omezení pohybu z tehdejšího důvodu politicko-strategického byly nahrazeny důvody ochrany přírody. Však entomolog, jako ostatně každý přírodovědec a vůbec člověk prahnoucí po poznání, nemá rád omezování ve své bohulibé činnosti. A omezení pohybu v krajině je z hlediska jeho zájmů snad to vůbec nejhorší. Nechce chápat, proč by měl jeho výzkum, navýsost všeobecně prospěšný, ustupovat všelikým omezením, jichž motivem bývají zájmy soukromé, skupinové či státní. Nejčastěji se entomolog střetává s ouřadem, zastupovaným pracovníky okresních nebo krajských úřadů, správ CHKO a NP a jejich strážci, bděle střežícími nad dodržováním pravidel ochrany přírody v územích zvláště chráněných. V nich je obecně zakotven i zákaz sběru přírodnin v takových lokalitách, což je ale kámen úrazu pro rozvoj jejich poznání. Protože k němu nelze dojít přes zákazy metod k němu vedoucích. Ale bez poznání zase nelze dospět k smysluplným rozhodnutím o ochraně nebo její metodice či stanovení vhodného managementu. Jak tedy z toho kruhu ven? Ideální by samozřejmě bylo vynětí odborníků z pravidel ochrany přírody a ponechání jejich odborné činnosti bez zbytečného omezování. Tedy zcela nadřadit cesty k poznání všem státním normám a zákonům. Právě tato odborná činnost přece dodává ony důležité informace, bez nichž je každý z těch úřadů přinejmenším šeroslepý. Takové řešení je však z různých důvodů, jejichž rozbor by byl na samostatný článek, pro praxi nemožné a státní správou vnímané jako nepřijatelné. Ovšem třeba uznat, že zcela v duchu nastavených zákonů, o jejichž znění sice můžeme vést polemiku, ale to zas někdy jindy a jinde. Opačný přístup, tedy striktní dodržení pravidel pro všechny bez rozdílu a bez výjimky, v našem případě zákaz pohybu a sběru přírodnin v chráněných územích, je druhým extrémem a jeho uplatnění by ochranu přírody postupně oslepilo docela. Jako všude jinde se tak nakonec nevyhnutelně prosadí až kompromis přijatelný pro obě strany. A tím bývá dohoda o tom, že strana odborná poskytne státní správě data a k nim vázané další informace a strana státní umožní v čase omezeném pohyb a sběr materiálu v domluveném území. Pokud je taková dohoda iniciována ze strany státní, bývá odborná činnost honorována tak, jak je to obvyklé ve všech oblastech lidské činnosti. V případě primárního zájmu odborné strany je však tato výzkumná praxe vykonávána většinou zcela bez nároků na odměnu a náhradu cestovních nákladů. Tak jako v tomto našem konkrétním případě.

Poznání hmyzu Šumavy

Jak již naznačeno v předchozím odstavci, Šumavu pokládá většina našich členů za domácí území. A jako takové za mnohá léta praxe, spojená s početnými návštěvami této naší západočeské perly, území známé a poměrně dobře z entomologického hlediska i poznané. Leč pohledem do literatury zjistíme, že skutečnost je trochu jiná, a pokud by se někdo chtěl dozvědět o hmyzu Šumavy něco více, bude ho to stát značné úsilí. Prakticky totiž neexistují odborné faunistické práce o jednotlivých řádech hmyzu nebo alespoň o jejich určitých skupinách. Ba nic podstatného odborného a vyčerpávajícího, a není řeč o populárně naučných publikacích, se až na výjimky nevyskytuje ani pro jednotlivé šumavské lokality. Alespoň pro řád brouků je tomu tak. Opět jsou drobné výjimky, např. pěkná shrnující práce o vybraných druzích šumavských střevlíků, která vyšla právě v našem časopisu. Nebo vícero pojednání o některých druzích šumavských drabčíků či drabčíkovitých brouků některých lokalit (zde). Naprostá většina údajů ze Šumavy je tak roztroušena po větších či menších odborných publikacích, věnovaných různým skupinám hmyzu celé České nebo minulé Československé republiky. A mnohé skupiny a ještě více zajímavých lokalit jsou zcela zanedbány. Navzdory skutečnosti, že se jedná o území přírodovědecky tolik atraktivní s jeho rozlehlými rašeliništi, mokřady, ledovcovými jezery, horskými toky i drobnými zbytky přirozených lesů, a to vše až do vysokého montánního pásma se stopami dávného zalednění a výrazným vlivem alpské migrace. Území, které nabízí i přes obrovskou historickou a současnou devastaci lesů nekonečné množství inspirace pro ty, kdo chtějí něco nového objevit nebo dosavadní poznatky rozšířit. Právě snaha o alespoň částečnou nápravu těchto skutečností se nakonec stala hybným motivem pro rozhodnutí vedení Západočeské pobočky ČSE nabídnout Správě NP Šumava odbornou spolupráci se systematickou inventarizací hmyzu, spojenou i s další možnou pomocí, např. stanovením vhodné metodiky ochrany pro záchranu těch nejcennějších prvků hmyzích společenstev nebo jiné navazující výstupy. K rozhodnutí přispělo určitě i naše osobní přání zapátrat po hmyzu na těch nejatraktivnějších lokalitách Šumavy, kam se její běžný návštěvník většinou nedostane. Vždyť který z entomologů by se nechtěl porozhlédnout po hmyzu v odlehlých a rozlehlých Rokyteckých slatích ve výšce 1 100 metrů nad mořem nebo třeba v divokém, hlubokém kaňonu Křemelné?

Průzkum a výsledky 2015–2016

Dohoda o spolupráci mezi naší pobočkou a Správou NP Šumava byla uskutečněna při společném sezení ve Vimperku na podzim 2014 a následně byla počátkem roku 2015 vydána výjimka pro činnost na území západočeské části NP pro několik členů pobočky, kteří projevili zájem se na této aktivitě účastnit. Od května 2015 působíme po celém západočeském území parku včetně jinak nepřístupných I. zón. Za dva roky jsme stihli navštívit 45 lokalit se širokou škálou stanovišť. Většina členů výzkumného týmu se zaměřuje na Coleoptera, okrajově jsou předmětem průzkumu i skupiny Diptera, Heteroptera, Hymenoptera a Lepidoptera. V nálezové databázi zatím evidujeme téměř 700 druhů brouků. Z nich druhy všeobecně vzácné, s omezeným výskytem a vyššími nároky na zachovalost přírodního stanoviště, tedy druhy s vyšší až vysokou bioindikační hodnotou, tvoří zhruba 10 %. Mezi nimi se objevují, jak už to při dlouhodobém systematickém průzkumu bývá, mnohé mimořádně cenné taxony, které se obvykle nedaří zachytit při pouhé jednorázové návštěvě lokality bez znalosti širších přírodních souvislostí. Nálezy přinášejí informace o výskytu druhů předtím ze Šumavy nehlášených, potvrzení výskytu vzácných druhů a dokonce i zjištění zcela nových taxonů pro území České republiky. Do prvních dvou skupin patří např. Bledius talpa, Cantharis quadripunctata sumavica, Ceruchus chrysomelinus, Derodontus macularis, Donacia obscura, Chrysomela lapponica, Mycetoma suturale, Nebrioporus assimilis, Psammoporus sabuleti, Pteroloma forsstromii, Stenus phyllobates. Náš průzkum byl hned od počátku zamýšlen jako časově neomezený s cílem postupně vybudovat obsáhlou nálezovou databázi a poznatky z ní pomoci k rozvoji znalostí přírody Šumavy a k její kvalifikované ochraně. Nyní jsme stále ještě na začátku. První dva roky přinesly řadu zajímavých poznatků a my se těšíme, že další se v míře větší než velké dostaví i v letech následujících. Dole se podívejte na krátkou fotodokumentaci z návštěv parku v letech 2015–2016. 

 Stanislav Benedikt, 28.února 2017

Fotografie z průzkumů naleznete zde.