Formica lugubris
Zetterstedt, 1840
(řád Hymenoptera, čeleď Formicidae)
Jak žije: Tohoto poměrně robustního mravence řadíme mezi tzv. „lesní mravence“, budující známé jehličnaté kupy nad svými zemními hnízdy. F. lugubris u nás obývá zejména autochtonní horské smrčiny, pralesní smíšené porosty (buk-jedle-smrk) a lesní rašeliniště, ale lokálně dobře prosperuje i v běžných smrkových či smíšených hospodářských porostech. Svá hnízda často buduje v okrajích mokřadů a na březích potoků.
Kolik měří: dělnice 5–9 mm, samičky 9,5–11 mm, samečci 9-11 mm
Kde všude se s ním chlubí: Je to boreomontánní druh s velikým areálem výskytu (od západní Evropy po Kamčatku). V Evropě obývá především vyšší pohoří, směrem k severu se nadmořská výška jeho výskytu snižuje. V okolních zemích je znám pouze z Alp, Schwarzwaldu, Bavorského lesa a několika izolovaných lokalit v Polsku. Na území Slovenska nebyl dosud zjištěn.
Kam dorazil v Česku: Hlavním jádrem jeho výskytu v České republice je Šumava, na ni navazující Český les na severozápadě, Blanský les a Novohradské hory na jihovýchodě. Mimo tento souvislý areál se menší populace vyskytují ještě ve Slavkovském lese a v Brdech. V Krušných horách nebyl dosud nalezen. Druhým jádrem výskytu F. lugubris je Českomoravská vrchovina (Jihlavské a Žďárské vrchy). V Jeseníkách žije izolovaná populace.
Jak ho správně určit: Jeho odlišení od ostatních lesních mravenců bývá obtížné. Významnými znaky jsou: poměrně robustní tělo většiny dělnic v hnízdě, celkové temnější zbarvení, difúzní temná skvrna na hrudi a věneček dlouhých chloupků na zadním okraji hlavy. Tyto znaky jsou však velmi proměnlivé. Pomocnými znaky jsou: výskyt výhradně v lesích vyšších popř. i středních poloh, silný sklon k tvorbě vícehnízdních (polykalických a polydomních) kolonií a větší homolovitá hnízda z hrubšího rostlinného materiálu (kromě jehličí vysoký podíl větviček, šupin kůry, kousků pryskyřice).
Text: Pavel Bezděčka, foto: Zbyněk Kejval
