Kyklioacalles roboris
Curtis, 1834
(řád Coleoptera, čeleď Curculionidae)
Jak žije: Broučky tohoto druhu najdeme stejně jako ostatní jejich příbuzné z podčeledi Cryptorhynchinae (patří mezi nosatcovité) v zachovalých listnatých a smíšených lesích s přirozenou druhovou skladbou dřevin. Kykliocalles roboris preferuje především jasany a javory přimíšené ve starších lipových doubravách a bučinách. Je považovaný za významný bioindikační druh, dokládající v lokalitě dlouhodobý výskyt přirozeného lesa. Imaga vyhledávají vlhčí, stinná místa, kde nejčastěji aktivují na ležících větvích a větvičkách v počátečních fázích hniloby, které bývají napadené povlaky saprofytických hub. Předpokládá se, že právě tyto houby mohou být alespoň pro naše lesní druhy potravou. O larválních stadiích se mnoho neví, zřejmě i ona jsou ale vázaná na rozkládající se dřevo a mycélie. Brouky můžeme na vhodných lokalitách najít od časného jara až do pozdního podzimu.
Kolik měří: cca 2,5 – 3 mm
Kde všude se s ním chlubí: Nosateček je západoevropským druhem s rozšířením od Anglie až po alpské země. Ve střední Evropě se vyskytuje nejvíce v Německu, východní hranice probíhá přes Čechy a po obvodu Alp jde až do západního Maďarska a Chorvatska.
Kam dorazil v Česku: Spolehlivě je tento nosatec známý převážně jen ze západních Čech, kde ho známe nejvíce z Českého lesa, Branžovského hvozdu a obvodu Doupovských hor. Okrajově zasahuje i do severočeské části Krušných hor. Údaje z jiných částí Čech a Moravy se zřejmě vesměs vztahují na příbuzný později popsaný druh Kyklioacalles suturatus Dieckmann, 1983
Jak ho správně určit: Velmi se podobá zmíněnému příbuznému druhu Kyklioacalles suturatus (na toho se podívejte třeba sem: http://www.curci.de/WeevNews/beitrag30/JPG-Alle%20Bilder/B115.html), který se u nás vykytuje spíše na východě v teplejších dubových lesích. Dobře se od něho odliší podle absence hluboké podélné brázdy uprostřed štítu, která je u K. suturatus dobře vyvinutá. Na rozdíl od tohoto druhu mu chybí i výrazný hřebínek z krátkých štětinek na zadní části prvního krovečného mezirýží.
Text: Stanislav Benedikt, foto: Zbyněk Kejval
