ZÁPADOČESKÁ POBOČKA

Česká společnost entomologická

14. Roubanálie 2015

Opět pátečním již večerem odstartoval 14. ročník podniku, když do staroslavných Chudenic, kdež mnohá zákoutí půvabná připomenou příchozímu dávné časy dětství našeho oslavence, sjížděli se první druhové, nedočkaví plamenných diskusí odbornických i zážitků terrainích či poučení z rozprav přísně vědeckých. Patnáct kolegův nakonec zasedlo ku stolu hodovnímu, přičemž až z dalekých krajův moravských nejeden z nich! Při diskusích plodných, které už standardem staly se u příležitosti této, mnohá myšlenka revoluční nastolena byla, však po zkušenostech z let minulých patrno, že cesta dlouhá a trnitá od idejí k činům bývá.

Přeteplý večer přál posezení venkovnímu, že nesnadno bylo odcházeti do loží, když toliké ještě nevyřčeno zůstalo.

Ráno po snídani vydatné obětavým panem hostinským Štulcem připravené, rozdělila se k pochůzce terrainí ekipa naše na část početnější, prahnoucí seznat svět luhův Úhlavských a jen několik jednotlivců kráčejících v horkém letním dnu do stínu velikánův kopce Herštejna nad starobylou Kdyní.

Však počasí spíše z tropů nepřálo snahám výzkumným ani na loukách kol Úhlavy, ba ani v mokřadech vyschlých, že ani přítomnost samotného pana předsedy nic nepomohla ku úspěchu a žádný z živočichův očekávaných spatřen nebyl. Též les jen zmrtvělý přivítal skromnou družinu vedenou panem tajemníkem na kopci Herštejně, poskytnuv jí nanejvýš příjemný stín ve vedru obtížném.

Po poledni pak sjely se obě části družiny výzkumné zpět do Chudenic, kde již přemnozí další, teprve v sobotu dospěvší účastníci, netrpělivě posedávali vně i uvnitř naší hospůdky domácí Staré školy v očekávání nevšedních zážitkův z rozprav odbornických i setkání milých.

Program vědecký byl po krátkém uvítacím proslovu pana předsedy zahájen přednáškou pana Krásenského z Chomutova s tajuplným názvem Malajsie – země plná kuliček. Vyprávění zavedlo nás do daleké země exotické, kdež autor ve společnosti svých japonských přátel několik týdnů plodných strávil, pozoruje droboť hmyzovou, takto ponejvíce kuličky mnohobarevné, učiniv při tom nejeden skvělý objev vědecký, který byl vždy kolegy jeho orientálními hlasitým povzdechem obdivným odměněn. Stejně nadšeně, ba i stejně hlasitě, pak odměněna přednáška jeho též posluchači v sále. Přednášející pak panem předsedou odměněn výtiskem posledního ročníku proslulého magazínu hmyzozpyteckého a též výtvarně zdařilou pochvalou z uměleckého ateliéru pana tajemníka.

Ve druhém, s napětím očekávaném exposé pan Pelikán, řečený Kormoš z Králového Hradce, seznámil nás s životem hmyzovým polabských tůní, kdež nejeden skvostný býložravec z časů dávných se dochoval. Povídání, jež doprovozeno přenádherným materiálem obrazovým z vlastní dílny fotografické autorovy, bylo stejně jako v případě prvním bouřlivým potleskem odměněno a panem předsedou morálně i materiálně oceněno.

Přednáškový cyklus pak proložen představením zmíněného magazínu hmyzozpyteckého, kterého ujal se pan Dvořák ze Tří Seker, takto redaktor i sazeč v jedné osobě. Ve své krátké presentaci zmíniv historii jeho i přání dalšího rozkvětu. Zájem nebývalý doložen mnoha příliby autorskými přítomných členův i příznivcův spolku.

Další v řadě pak panychida za motýlí krásou okresu Klatovského v podání pana Heřmana z Křivoklátu dala plénu připomenouti, že nejen brouky tvořena jest přebohatá fauna hmyzová krajův českých a moravských. Dozvěděti bylo rapidní mizení druhův četných skvostných, však s příslibem lepších zítřků zásluhou opatření důmyslných na jich záchranu. Celkově tak truchlivé původně vyprávění změnilo se ke konci v oslavu radostnou budoucnosti motýlí Klatovska.

Poslední performancí pak dychtivě očekávané vyprávění pana Voničky z Liberce bylo, ve kterém kolega jmenovaný přiblížil zážitky přemnohé z putování divokou zemí albánskou. Líčení nesčetných útrap, úskalí terrainu nebezpečného i nástrah, kterým našinec čelit musí v tom kraji mohamedánském, uvádělo přítomné v úžas, kdy nejedna z dam nezdržela se projevu emotivního, který by jinak byla z důvodů etických uhlídati měla. Rovněž pak i pan Vonička stejně jako předchozí řečník panem předsedou na piedestál umístěn a důstojně odměněn.

Po cyklu přednášek uvedeném pak dle tradice dišputace odbornické vedly se dlouho do teplé noci, která umožnila nám přesunout suitu naši pod širé nebe, kde na vzduchu čerstvém, zbaveném všech pachů lokálu, pokračovaly hovory vzrušené, až i poslední z vytrvalců na lože se odebral.

Neděle přivítala nás opět sluncem a tak s radostí z očekávání zážitkův vzrušujících rozjížděli se účastníci vstříc novým dobrodružstvím, inspirováni tolika plodnými podněty ze dvou dnů předchozích.

Ať žijí Roubanálie, ať žije věčný odkaz profesora Roubala!